Neděle 20. září 2015 přichystala pro obyvatele Pražského hradu nemilé probuzení. Umělci ze skupiny Ztohoven vyšplhali na střechu Hradu, sundali prezidentovu zástavu a místo ní na stožár vytáhli obří rudé trenky.
I malému dítěti musí být jasné, že hradní pán má z ostudy kabát. Či vlastně trenky. A navzdory tomu, že tuto ostudu má nejen prezident, ale celá Česká republika, je správné, že trenky nad Hradem visely.
Ostuda hradní stráže
Dle státního závěrečného účtu státního rozpočtu (zdroj) za rok 20014 byly náklady na zajištění činnosti a rozvoj hradní stráže 427 725 tisíc korun. Nepochybuji o tom, že hradní stráž plní svoji činnost svědomitě a že je zjednodušující hodnotit ji na základě jednoho incidentu.
Nicméně, prvotní a nejdůležitější funkcí hradní stráže není nic jiného než střežit hrad. A v této funkci v neděli fatálně selhala. Tři umělci v přestrojení za kominíky se bez problémů dostali na střechu Hradu a tam měli dostatek času na to, aby vyměnili prezidentské „vlajky“.
Ostuda za hranicemi
Mohou-li na střechu sídla českého prezidenta proniknout tři umělci, může se tam dostat vlastně kdokoliv. Záběry „kominíků“ na střeše Pražského hradu převzala světová média. Tím je silně zdiskreditovaná bezpečnost v okolí jedné z nejnavštěvovanějších pražských turistických atrakcí a nepřímo tak i turistická atraktivita celé Prahy a celé České republiky.
Zahraniční turista moc dobře ví, že se ho v Praze budou snažit okrást taxikáři i kapsáři. A teď se k tomu navíc přidalo i riziko, že se do prostor Pražského hradu může dostat kdokoliv, jehož cílem nebude pouze zesměšnit jednoho starce, ale ohrozit životy či zdraví návštěvníků.
Je tu ovšem ještě jeden rozměr. Není-li Pražský hrad bezpečný, budou ho chtít navštěvovat světoví státníci? Samozřejmě, bezpečnostní opatření v době pobytu hlavy cizího státu jsou mnohem důkladnější. Ovšem ochranka každého státníka se musí logicky zabývat i tím, že Češi nedokážou ochránit svůj Hrad ani před amatéry. A celá tato kauza včetně důvodů, které vedli umělce k vyvěšení rudých trenek, se tím pádem bude připomínat znovu a znovu.
Ale hlavně – ostuda prezidenta Zemana
V souladu s předchozí rétorikou Hradu se dalo očekávat, jakou reakci trenky vyvolají. Mluvčí prezidenta Ovčáček označil akci za „zneuctění symbolů českých králů, československých a českých prezidentů“.
Jaksi pozapomněl dodat, že prezident Zeman zneuctil nejen české korunovační klenoty, nad nimiž podezřele potácel. A výmluvy na virózu jsou po návštěvě ruské ambasády velmi nedostatečné. Bohužel, aféra u korunovačních klenotů nebyla posledním znevážením úřadu prezidenta ze strany Miloše Zemana…
Skrytá hrozba
Největší hrozbou ovšem ve skutečnosti není to, co nastalo, ale to, co nastat může. Proniknutí cizích osob na střechu Pražského hradu je sice potencionálně nebezpečné, ovšem reálně na množství turistů na Pražském hradě zřejmě velký dopad mít nebude. Ba naopak, historka s trenkami nad Hradem může být zajímavou anekdotou průvodců, kteří by k ní neměli opomenout doplnit důvody, proč umělci prezidentskou zástavu vyměnili.
Na základě nedělního incidentu se zřejmě nemusíme obávat ani poklesu oficiálních návštěv státníků a politiků na Hradě. Prezidenti se navštěvují nikoliv proto, že je jejich sídlo dobře střežené, ale proto, že sdílí stejné politické hodnoty nebo spolu chtějí o důležitých hodnotách jednat. Že je Zeman pouze stařík ohánějící se bonmoty, konzumující více alkoholu než je zdrávo a poslušně sloužící ruským zájmům, to je mezi politickými elitami známo. Trenky od Ztohoven tento známý fakt pouze doplní, ale přístup zahraničních partnerů k českému prezidentovi nezmění.
Jedna vážná hrozba tu však přesto je. S bedlivostí je třeba sledovat nadcházející proces s umělci, kteří na střechu Pražského hradu trenýrky umístili. Žalobci budou argumentovat, že se dopustili výtržnictví, za které jim podle § 358 trestního zákoníku hrozí až tři roky odnětí svobody. Jejich čin ovšem nebyl pouhým výtržnictvím, nešlo jim primárně o to, aby poškodili historickou památku (kterou de facto vlastně nepoškodili – trenky byly brzo odstraněny, prezidentská vlajka opět vrácena a žádné trvalé poškození budovy Pražského hradu nevzniklo). Jejich hlavním motivem bylo vyjádření politického názoru. Svůj názor vyjádřili velmi výrazně a originálně, ale pořád šlo o uměleckou performaci s politickým podtextem, nikoliv o výtržnictví v pravém slova smyslu.
A každý politický názor, samozřejmě s výjimkou podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv s svobod člověka (§ 403 trestního zákoníku), musí být svobodnou demokratickou společností respektován. Umělci ze Ztohoven nikoho neohrozili na zdraví ani nepropagovali žádnou totalitní filozofii. Za svůj čin tedy nesmí být nijak penalizovaní.
Není to tak dávno, kdy byli umělci zavíraní do vězení jen proto, že svobodně vyjadřovali své (politické) názory, jsme již v české kotlině zažili. Nedopusťme, aby se tato doba vrátila zpět.
(novou „trenkovou“ vlajku ČR jsem si vypůjčil od Pavla Beneše)
