Víte, kdo pronesl tyto věty?
„Již si nebudeme stýskati, neboť jsme našli kraj, kde zůstaneme a sídla zarazíme. Vizte, to je ta země, kterou jste hledali.“
Pakliže jste četli Staré pověsti české, tak jistě víte, že tato slova nevyřkl žádný současný imigrant, ale že je Alois Jirásek vložil do úst praotci Čechovi, který se svým lidem přišel do země pod Řípem z Charvátské země. Příchod Čecha zmiňují i další kronikáři. Praotec Čech a jeho družina tedy byli prvními imigranty v naší zemi. Historikové se shodují na tom, že příběh praotce Čecha – ať už se ve skutečnosti jmenoval jakkoliv a ať už k nám přišel odkudkoliv – je založený na pravdivých událostech. Češi tedy rozhodně nebyli v české kotlině odnepaměti a optikou dneška tak všechny Čechy můžeme nazvat imigranty, resp. potomky imigrantů.
Jde samozřejmě o nadsázku. Jedno je však jasné – mít strach z imigrantů jen proto, že to jsou lidé přicházející k nám odjinud, je zbytečné a neopodstatněné. Musíme samozřejmě zachovat obezřelost, rozlišovat mezi ekonomickými imigranty a válečnými uprchlíky a nastavit jasná pravidla pomoci. Ale rozhodně není správné stavět na hranicích ploty, zdi a ostnaté dráty. Tuhle zkušenost již jednou Evropa udělala… Pevně věřím, že zůstane pouze u toho, že dráty na hranicích jsou učivo dějepisu, nikoliv dnešní realita.
